Historie plemene
(převzato z www.tibetanmastiff.org)
Historie tibetské dogy - velkého hlídacího psa z Tibetu - je zahalena mlhou tajemství spolu s lidmi z Himálájí a plání střední Asie.
Dějiny mají pro tibetskou dogu speciální místo. Spousta lidí je přesvědčena, že tibetské dogy jsou předci mnoha dnešních velkých pracovních plemen. I když toho o tibetských dogách bylo napsáno mnoho (zhruba od roku 1880), je zde nemnoho dostupných detailních informací. Některé tibetské dogy se vyvinuly coby „lehčí horské“ typy, zatímco ostatní jako Tsang Kyi jsou podstatně robustnější.
Nejčasnější psané zmínky o velkých psech jdou zpět zhruba do roku 1100 př. Kr. v Číně. Lebky velkých psů bývají zařazovány do doby kamenné a bronzové. Věří se, že předci dnešních tibetských dog doprovázeli armády Asyřanů, Peršanů, Řeků a Římanů a později, že putovali s Atillou až do západní Evropy. Během dalších staletí zůstaly pravděpodobně tibetské dogy izolovány v horských údolích Himalájí, aby se mohly vyvinout do pozoruhodného zvířete, tak ceněného lidmi z Tibetu.
Dnes v Tibetu, Nepálu a jiných himalájských oblastech čistokrevné tibetské dogy téměř nenajdete. A pokud ano, většinou jsou využívány jako pastevci stád, kteří jsou skvěle adaptováni na mrazivé horské prostředí. Když putujete tibetskou karavanou s obchodníky a pastevci, psi brání stáda a stany svých majitelů proti případným predátorům - vlkům či sněžným leopardům. Jiní, upoutáni řetězy k branám, brání obydlí.
Když po roce 1800 bylo pár lidem ze západu dovoleno navštívit Tibet, vědělo se jen málo o tibetských dogách. V záznamech těchto cestovatelů se neobjevilo mnoho zmínek o psech. V roce 1800 se kapitán Samuel Turner v jednom svém záznamu zmínil o velkých psech, ale bohužel nepřidal popis zmíněných psů.
V roce 1847, Lord Hardinge, vícekrál indický, poslal „velkého psa z Tibetu“ jménem Siring královně Viktorii. Anglie zažila svou první předváděčku psů v roce 1859 a v roce 1873 se zformoval The Kennel Club, který posléze vydal knihu čítající 4027 rodokmenů. Tam byl oficiálně „velký pes z Tibetu“ přejmenován na tibetskou dogu (Tibetan Mastiff).
Další dvě tibetské dogy byly do Anglie přivezeny roku 1874 princem welšským (později král Edward VII). Další čtyři psi byli přivezeni paní Baileyovou a panem Colonelem- Colonel je získal, když pracoval jako politický úředník v Sikkimu. V roce 1931 paní Baileyová založila sdružení pro chov tibetských dog a později určila první oficiální standard této rasy, který pak převzal The Kennel Club. Tento standard pak převzala i mezinárodní kynologická federace (FCI).
Od druhé světové války do roku 1976 nejsou zmínky o žádném importu tibetských dog z Indie či Nepálu do Anglie. Až po roce 1976 se dogy zase začaly importovat z různých zemí do Anglie. V Anglii se chovu tibetských dog celkem daří.
V pozdních 50. letech byly dvě tibetské dogy poslány z Tibetu prezidentovi USA. Byly odvezeny na farmu na středozápadě a nikdo už o nich pak neslyšel. Od roku 1970 proběhlo pár importů do USA a psi si velice dobře zvykli na různá prostředí.
Do Čech byly první tibetské dogy dovezeny roku 1991.
Blízký vztah tibetských dog a lidí během všech staletí dal těmto psům záhadně dobrý smysl porozumět člověku. Generace pracující jako hlídači jaků a ovcí, požadující hlídače, ne zabijáka vyprodukovaly dispozice a temperament kontrolující sílu, iniciativu a nebojácnost, jemnost, věrnost, mírnost a trpělivost.
